Základní informace a legislativa

Ovzduší je pro člověka jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se nemůže obejít. Potřeba vzduchu je relativně konstantní a to 10–20 m³ vzduchu denně pro jednoho člověka.

Jak z přírodních, tak i člověkem vytvořených zdrojů, jsou do ovzduší vypouštěny různé škodliviny (znečišťující látky), které svou přítomností mají nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. Významným antropogenním zdrojem znečišťování vnějšího ovzduší jsou průmyslové zdroje, lokální topeniště a doprava. Pod pojmem ochrana ovzduší chápeme nejenom ochranu vnějšího ovzduší před znečišťujícími látkami, ale i ochranu vnitřního ovzduší (pracovního, obytného, dopravní prostředky) před škodlivými látkami. Znečištění vnitřního ovzduší může být pro naše zdraví rovněž velice nebezpečné, protože se zde kombinují škodlivé látky z venkovního ovzduší a škodlivé látky produkované „vnitřními zdroji“ – např. nábytek, koberce, různá kamna, kouření, nebo samotný pohyb osob.

Hodnocení kvality vnějšího ovzduší na území České republiky provádí Český hydrometeorologický ústav. Na základě tohoto hodnocení jsou potom vyhlašovány oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, tj. území kde došlo k překročení imisního limitu pro jednu nebo více znečišťujících látek. Hodnocení kvality vnitřního prostředí provádějí Krajské hygienické stanice.

Zprávy o kvalitě ovzduší a emisní situaci v Moravskoslezském kraji od roku 2004

Kvalita ovzduší Moravskoslezského kraje

Zdroj: ČHMÚ

Aktuální stav ovzduší na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu

Legislativa a kompetence

Platná legislativa na úseku ochrany ovzduší je dostupná na stránkách Ministerstva životního prostředí.

Kompetence krajského úřadu na úseku ochrany ovzduší

vydává stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu ( § 11 odst. 2 písm. a),
stanovuje zvláštní podmínky provozu stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podle § 12 odst. 4 písm. g) zákona o ochraně ovzduší pro smogovou situaci podle bodu 4.2 přílohy č. 6,
vydává závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší (§ 11 odst. 2 písm. b),
vydává povolení provozu stacionárního zdroje (§ 11 odst. 2 písm. c),
vydává závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího pozemní komunikace kategorie dálnice nebo silnice I. třídy v zastavěném území obce a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání (§ 11 odst. 2 písm. d),
rozhoduje v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší (§ 13 a odst. 1),
rozhoduje v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj používaný pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů (§ 13 a odst.2),
vydává platební výměr o stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší (§ 15 odst. 9 a 13),
zpřístupňuje informace veřejnosti, v rozsahu svých kompetencí, (§ 30 odst. 1).