Váňův kámen

Skalisko tvořené krou jurského vápence, jeden z mála přirozených útvarů v okolí Štramberka, nenarušených těžbou vápence.

Základní identifikační údaje

Název: Váňův kámen
Kategorie ochrany: Přírodní památka
Katastrální území: Kopřivnice
Výměra: 0,7786 ha
Nadmořská výška: 416 – 447 m
Vyhlášeno: Vyhláška Okresního úřadu v Novém Jičíně č. 9/1993, ze dne 12. 11. 1993, o zřízení zvláště chráněného území v kategorii přírodní památka s názvem "Váňův kámen" a jeho ochranného pásma

Předmět ochrany

Hlavním důvodem pro zřízení přídorní památky je "ochrana významného skalního útvaru – dominantního výchozu jurského vápence s výraznou brekciovou texturou."

V okolí Štramberka vystupuje několik ker štramberských vápenců, z nichž nerozsáhlejší je masiv Kotouče a Horní a Dolní Skalky. Výchoz jurského vápence zvaný Váňův kámen je jedním z mála útvarů, podstatně nenarušených těžbou. Zkameněliny ve štramberských vápencích jsou významné při studiu celého ekosystému fosilního korálového rifu. Z pestré asociace živočichů bylo popsáno přes 600 druhů – je to jedno z nejbohatších společenstev ve světovém měřítku. Za stratigraficky nejvýznamnější jsou dnes považovány mikroorganismy – Stomiosferidi, Tintinidi a Kalpionely (nálevníci). Nejdůležitějším stavebním prvkem útesu byli koráli řádu Scleractinia a Hexanthiniaria, dále řasy a sinice, zpevňující útes (nejrozšířenější Tubiphytes morronensis, r. Bacinella). Nejvíce schránek po sobě zanechali mlži a břichonožci. Četné jsou též nálezy ramenonožců, hlavonožců – belemnitů, nautiloidů, ammonitů, ježovek, mechovek, červů a řady dalších bezobratlých, hub i rybích zubů.

Na menších výstupech vápencových skalek jsou zachovány fragmenty společenstev skalních štěrbin a primitivních půd. Roste zde např. rozchodník bílý (Sedum album) a ostrý (Sedum acre), sleziník červený (Asplenium trichomanes), sleziník routička (Asplenium ruta-muraria), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subs. obscurum), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). Na hlubších půdách převažují travobylinné porosty s teplomilnými druhy, např. tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) apod. V ochranném pásmu přírodní památky roste bohatá bazická dubová bučina a lipová javořina. Nepůvodní akáty se odstraňují.