Štramberk

Evropsky významná lokalita Štramberk se rozkládá na třech samostatných lokalitách, které se značně liší jak velikostí, tak možnostmi jejich hospodářského využití. Plošně největší část evropsky významné lokality tvoří masív Bílé hory. Druhá část se nachází na území Národní přírodní památka Šipka – na severních svazích Kotouče. Třetí a plošně nejmenší část této evropsky významné lokality je situována na jižních až západních svazích pod hradem Štramberk.

Vyhlášeno přílohou č. 1072 k nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit.

Kód lokality: CZ0810036
Biogeografická oblast: kontinentální
Rozloha lokality: 129,4 ha

Kraj: Moravskoslezský kraj
Katastrální území: Kopřivnice, Štramberk

Předmět ochrany – stanoviště:

6110 – Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi)
6190 – Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis)
6210 – Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých – prioritní stanoviště
6210 – Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia)
6510 – Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
7220 – Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion)
8210 – Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů
9180 – Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích

Příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny je Krajský úřad Moravskoslezského kraje, vyjma území Národní přírodní památky Šipka, kde vykonává státní správu na úseku ochrany přírody Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Správa Chráněné krajinné oblasti Poodří.

Popis lokality:

Evropsky významná lokalita Štramberk se nachází na izolovaných masívech kopců Bílá hora a částečně odtěženém kopci Kotouč, oddělených zástavbou ve zvlněné Podbeskydské pahorkatině. Pro jádro lokality jsou typické skalní stěny i plošiny, členité skalnaté svahy a stabilizované sutě (droliny) s různorodými expozicemi. Lokalita byla částečně ještě v závěru 19. stol. využívána k extenzivní pastvě. Jednalo se o dnes již neexistující vrcholové plató s přesahy do oblasti západních svahů Kotouče a Jurova kamene. V této části evropsky významné lokality se maloplošně vyskytují i všechny nelesní předměty ochrany, které svým výskytem souvisí s málo produkčními stanovišti. Na několika lokalitách se zde odstraňují křoviny, které tyto biotopy ohrožují zarůstáním. Zatraktivňování lokality pro návštěvníky bylo na počátku 20. století velice efektivním nástrojem ochrany lokality před reálnou hrozbou likvidace území rychle se rozvíjejícím lomem. Vybudování Národního sadu ve východní polovině evropsky významné lokality koncentrovalo turistický ruch převážně do této části. Již ve 20. letech 20. století zde byla vybudována základní návštěvnická infrastruktura – síť stezek, cest a schodišť vybavených zábradlím, mobiliář, sochařská výzdoba. Byly vykáceny světliny a průhledy, jejichž existence na některých místech výrazně pozitivně ovlivnila vegetační kryt (průhled od zvoničky a průběžně prořezávané skalní žebro Šipky umožňuje existenci světlomilnějších druhů, které by v zapojeném lesním porostu ustoupily. Turisticky exponovaná a prořezávaná část Jurova kamene mezi pomníkem B. Smetany a jižním okrajem skaliska umožnila na Jurově kameni přežití xerotermní vegetace (včetně konkurenčně slabších prvků).

V lesních částech převládají reprezentativní suťové lesy sv. Tilio-Acerion, v nelesních částech pak různě zachovalé suché typy ovsíkových luk s výskytem některých orchidejovitých druhů rostlin. Vzácněji se objevují i fragmenty lesních pěnovcových pramenišť. Na mělčích půdách dominuje mozaika úzkolistých a širokolistých suchých trávníků spolu s bazifilní vegetací efemér a sukulentů a štěrbinovou vegetací vápnitých skal a drolin. Z významných druhů zde roste česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), dymnivka plná (Corydalis solida), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), netřeskovec výběžkatý (Jovibarba globifera), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), bradáček vejčitý (Listera ovata), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), židoviník německý (Myricaria germanica), vstavač mužský (Orchis mascula), drnavec lékařský (Parietaria officinalis), hlaváč lesklý vápnomilný (Scabiosa lucida subsp. calcicola), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).