Otická sopka

Pozůstatek sopky z období spodního miocénu, výchoz čedičové horniny odkryt v lomu pod vrcholem.

Základní identifikační údaje

Název: Otická sopka
Kategorie ochrany: Přírodní památka
Katastrální území: Otice, Slavkov u Opavy
Výměra: 10,44 ha
Nadmořská výška: 262 – 311 m
Vyhlášeno: Vyhláškou Okresního úřadu v Opavě, ze dne 8. 10. 1991, kterou se určuje chráněný přírodní výtvor "OTICKÁ SOPKA"

Předmět ochrany

Podle vyhlašovacího předpisu je přírodní památka určena "k ochraně třetihorních čedičových vyvřelin a ledovcových uloženin."

Kamenná hora je nevysoký vrch budovaný kulmskými horninami (převážně drobami) moravického souvrství, jehož jádrem proráží těleso neovulkanitů. Zdejší čedičová hornina je výrazně starší než např. u sopek z okolí Bruntálu. Radiometricky bylo její stáří stanoveno na 20 milionů let. Tomuto stáří odpovídá i dnešní, denudací značně setřený a pozdějšími procesy přemodelovaný, reliéf sopky. Vrcholový "kráter" nevznikl přírodními silami, nýbrž lomovou těžbou během první poloviny 20. století. Lom byl založen r. 1890, v roce 1949 se uvádí již jako opuštěný.

Odkryvy představují nikoli výlevné, ale podpovrchově utuhlé těleso – pravděpodobně se jedná o přívodní dráhu vulkánu. V lomových stěnách vystupuje černošedá, více nebo méně pórovitá hornina s hojnými drobnými vyrostlicemi olivínu a pyroxenu, která je označována jako melilitický olivinický nefelinit. V prostoru lomu má převážně kulovitou odlučnost, danou intenzivním rozpukáním intruze. Pukliny jsou vyhojovány světlým, nažloutým karbonátem. V dutinách lze nalézt krystalové drúzy kalcitu a srostlice phillipsitu ze skupiny zeolitů.