Hraniční meandry Odry

Zachovalý úsek meandrujícího toku řeky Odry na česko-polské hranici od soutoku s Olší po Starý Bohumín v délce cca 7 km, na něj navazující přirozené lužní porosty, stálé i periodické vodní plochy, včetně řady vzácných druhů rostlin a živočichů vázaných na tyto biotopy.

Vyhlášeno přílohou č. 1039 k nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit.

Kód lokality: CZ0814093
Katastrální území: Kopytov, Nový Bohumín, Starý Bohumín
Rozloha: 115,6136 ha
Biogeografická oblast: kontinentální

Evropsky významné druhy:

Hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus)
Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata)
Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus)
Páchník hnědý (Osmoderma eremita)

Kód a název typu evropského stanoviště:

91E0 – Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)

Příslušným orgánem ochrany přírody je Krajský úřad Moravskoslezského kraje.

Popis území:

Na území evropsky významné lokality Hraniční meandry Odry, která se nachází v údolní nivě Odry severně od Bohumína k hranici s Polskem, se vyskytují různověké a prostorově a výškově různorodé porosty dřevin s dominancí druhů měkkého luhu, jako jsou vrba bílá (Salix alba), topol bílý (Populus alba), topol černý (Populus nigra), vrba křehká (Salix fragilis). Tyto porosty jsou převážně přirozeného charakteru. Místy se na lokalitě vyskytují přechodné biotopy k tvrdým luhům nížinných řek.

Meandrující koryto řeky Odry umožňuje svým přirozeným dynamickým vývojem a probíhajícími procesy existenci celé řady specifických ojedinělých stanovišť a na ně vázaných rostlinných a živočišných společenstev. Průtoky horního úseku řeky Odry se vyznačují silnou rozkolísaností a častým výskytem povodní, při kterých dochází k pravidelnému zaplavování území a k intenzívním změnám v trase a charakteru koryta, např. k jeho náhlému překládání. Nejzachovalejší ekosystémy v této evropsky významné lokalitě představují společně s tokem Odry měkké lužní převážně vícepatrové lesy. Hojně se zde vyskytují staré duté stromy a jejich odumřelé pahýly. Starší porosty jsou biotopem lesáka rumělkového a páchníka hnědého. Zvodnělá místa, trvalé a periodické tůně jsou biotopem kuňky žlutobřiché. Po povodních v roce 1997 došlo k protržení jednoho z meandrů. Tím vznikly vhodné podmínky pro výskyt relativně silné populace škeble říční, jejíž výskyt umožňuje rozmnožování hořavky duhové (Rhodeus sericeus amarus).